wz

JARNÍ PECKA 2004
aneb Pecka plná fotek
od pátku 14. do neděle 16. května

Freedland Hlavní stránka <<< 2004 >>> Náš diář

Výletem to začalo

Tak tady to všechno začalo.       Výletem s velkým V (rozuměj filmovým) končila poměrně ponuře minulá - silvestrovská - Pecka a výletem s velkým Z (od slova Zvičina), začíná pro mě a Vendelína tahleta nová - jarní Pecka. Charlieho spolehlivý barometr - jeho pochroumaná noha - zcela vyjímečně a naštěstí zklamala, takže po studeném odchovu při přestupu v Pardubicích, se na nás tady v Bílé Třemešné usmívá sluníčko. Příroda se během posledního týdne z ponuré šedi klasického předjaří převlékla do krásné svěží zeleně a ač vyměklí (chtěli jsme původně na kolech) vyrážíme na dnešní příjemnou tůru. To ale až potom, co zhlédneme "koncert nohou" zdejšího výpravčího, který, jsa absolutně na takovou situaci nepřipraven, je sám sobě přednostou, výpravčím, signalistou i závorářem. Tomu říkám zekonomičtění dráhy. Najednou to jde;-)

Kouzelné nádražíčko a v dálce ztrácející se koleje... Nádherná historie... a funkční! Vašík objevil v lese studánku, kterou hlídá ... drakunda.
Pár snímků ze začátku výletu. Nebojte, bude hůř...;-)

      Celkem vyhladovělí dáváme na rozjezd po kalíšku a už stoupáme cestou necestou, polem nepolem k široko daleko nejvyššímu bodu - Zvičině. Hlad náš žene a tak se zastavujeme pouze u studánky, kterou hlídá drak. Jaké však na nás čeká nemilé překvapení nahoře na hoře. Raisova chata funguje pouze o víkendu a v pátek až od čtyř odpoledne. Karamba! No nic, dáme po kalíšku a pokračujeme dále směrem k Pecce. Smířeni stím, že dříve nemáme šanci. Ještěže aspoň Podzvičinská Lhota je tak malebná vesnice.

Pohled z vrchu Zvičiny. Zvičinský kopec je pokryt anténami. Oskar, který má spadeno na pokrytí, tu však není...
Zvičina a její okolí.

      Po známé červené značce (a známe ji oba, poáč kdyby v pravěku jsme tady oba jeli na kolech), jdeme spíš více než méně z kopce dolů. Občas na kraji lesa na nás vykoukne kus nebo rovnou celá Pecka a naše kručící vnitra jen na chvíli dovolí spočnout před další cestou. Procházíme i Kalem. Malebná vesnička s rozkazem v názvu. Na ceduli navíc "Pecka - Kal!" Jak příhodný název a ve mě se klubou myšlenky na vypůjčení dotyčné cedule. Nakonec však raději pokračujeme v cestě.

Pecka - Kal! Pecka - Kal! Pecka - Kal!
Pecka - Kal a výhledy na Krkonoše.
Pecka - Kal! Pecka - Kal! Pecka - Kal!

      Hurá! Jak toužebně vyhlížíme poslední křižovatku před Peckou, jak ještě radši scházíme od hradu k náměstí a s nadšením vcházíme do otevřené hospody na náměstí. Ano, tady, o dvě hodiny později než jsme očekávali, končí naše trápení. Dáváme ulevit svým chutím a potřebám a dáváme pořádný dlabanec. Dlouho se však nechceme zdržovat uvnitř, protože zahrádka v místním aquaparku je přece mnohem sympatičtější, a tak skousnem ještě dvě pivka a odcházíme. Za několik málo okamžiků se teprve ukáže, jak chybný krok to byl...

Obchod s pivními potřebami... Tohle není Kumburák ...  ale brouček. Poslední rozcestí před Peckou.
Pecka, brouček, Barvy laky, poslední rozcestí - prostě pohoda!
Pecka jako na dlani... Pecka jako na dlani...

      Ano. První šok přišel v aquaparku. Kromě volejbalového oddílu a polovypuštěného nebo napuštěného (dle libosti) bazénu už jen dva natěrači á-la "zahrádkáři Kersku". Jinak nic. Zklamáni pokračujeme dále a nakonec docházíme do kempu vedle chaty. Situace se opakuje. Zavřeno. Pension u rybníka vypadal taky mrtvě a tak nakonec vystoupáváme z posledních sil do pensionu nad Borovnicí, který se nám stává spásou. Výborné pivo, čerstvá zabijačka, jelítka, jitrničky ... ano, tady už vydržíme až do konce. Vlastně spíš do začátku Pecky. Nahoru za námi nakonec dojíždí ještě Pan Roman a se slušnou špičkou pak k večeru odjíždíme konečně ke Karloj. Hurá, Pecka začíná!

-md-03.06.2004


Šup nahoru!
webzdarma.cz