wz

SILVESTR 2003
od 30. prosince 2003 do 2. ledna 2004

Freedland Hlavní stránka <<< 2003 >>> Náš diář

Úvod

      Je čtvrtek 30. prosince roku 2003. Máme pár dní po vánocích, dva dny po výletě s mojí ségrou a meluzajnovic rodinkou na Lysé hoře. Jsem poslední den v práci u České dráhy a tak si jej patřičně užívám. Kolem druhé hodiny odpolední za sebou definitivně naposledy zamykám kancl a odcházím s Pivrncem zapít odchod do naší oblíbené Číny pod Sviňákovskými mosty. Neposedíme však dlouho a kolem čtvrté odpoledne se loučíme. Napadá mne, že bych se mohl ozvat Charliemu, jak to vypadá s neplánovanou a neorganizovanou Silvestrovskou Peckou. Po samozřejmém pozdravu (Čau vole!), se mne Charlie ptá, zda-li už cestuji. Tak přímý útok jsem od něj nečekal a tak i reakce nastává nestandartní. Vracím se zpět do již bývalého kanclu, posbírám pár věcí na sebe, k tomu kefku a pastu a sedám na nejbližší vlak, který by mne dovezl někam poblíž Pecce.
      Po strastiplnné cestě s dvěma přestupy se nakonec ocitám někdy před devátou večerní na Pardubickém kolodvoru, kam zrovna míří pardubičtí fanoušci hokeje. Mohou být spokojeni s očekávanou výhrou nad Litvínovem (4:2) - to my překvapivě vybouchli s Kladnem 2:1... Perníkáři jsou zvláštní. Úplně zakřiklí. Možná, že jim náladu kazí neutuchající déšť (na konec prosince je nebývale teplo) a nebo mají malou předtuchu, co jejich tým čeká za dva měsíce. To už je ovšem úplně jedno, protože mě přijíždí očekávaný světlezelený taxík (ano, správně, charlieho astra) a v ní s Konvim a majitelem míříme neochvějně k Pecce. Někde za Hradcem se déšť mění v husté sněžení a na slušně zasněženou Pecku už přijíždíme s pořádnou bílou pokrývkou na kapotě.
      Na chatě nikdo před námi dlouho nebyl,takže je řádně promrzlá. Zatápíme, připravujeme vše k akci a někdy po půlnoci začínáme při svařáku klábosit. Nějak ten den strašně rychle utekl.

Silvestr

      Jo, tady poprvé marně hloubám ve své paměti a snažím se vzpomenout, jak to vlastně bylo. A nic. Bylo nás poměrně málo. Přijelo pár lidí z Chlumce a tím to vlastně skončilo. Samozřejmě, že příchod nového roku jsme bujaře oslavili a každý šel spát podle svých možností. Krom toho, že z chaty mne nikdo toho dne nedostal, si už nevzpomínám na nic. Snad Charlie zapátrá v paměti...

Nový rok

      Kdyby platilo pořekadlo: "Jak na Nový rok, tak po celý rok," což už mohu teď na začátku června prohlásit za holý nesmysl, nedělali bychom nic jiného než popíjeli a seděli na Pecce. Maximální pohodu nám jen občas spestřil někdo svým odjezdem či příjezdem a následným odjezdem, ale jinak jsme proflákali celý den. Večer jsme na chatě zůstali už zase jen v původním složení - tedy ve třech. Skoukli jsme masňácky televizi (speciálně psychotriller Výlet se mi nesmazatelně vryl do paměti, protože jeho depresivnost dokonale násobil stále kamsi se rozlaďující přijímač), a někdy před půlnocí jsme ulehli ke spánku.
      Ranní vstávání bylo brzké. Už před šestou hodinou. Zatímco Konvi s Charliem míří k Chlumci, já stoupám panensky zasněženou krajinou k vlaku do Borovnice. Nohy mi absolutně neslouží a jdu skutečně "jen co noha nohu mine a sám sobě jsem měsíčním stínem." Odjezd starým hurvínkem, ve kterém se topí bufíkem a na stropě jsou místo světel jen obyčejné žárovky umě zpola zapuštěné do konstrukce střechy, podtrhuje naprostou pohodu Silvestrovské Pecky, která právě skončila, stejně jako nejrychlejší rok v mém životě...

-md-03.06.2004


Šup nahoru!
webzdarma.cz