Fotky ze zimní Borovnice
Už ani nevím kolikátým rokem se Charlieho ptám, zda bude letos Silvestr na Pecce. Vždy jsem dostal odpověď, že nic neorganizuje, ale jestli chci, ať přijedu, že na chalupě určitě bude. Těsně před akcí pak obvolávám některé lidi a ptám se, zda jedou na Pecku. A jako vždy slýchávám, že o žádné Pecce neví, ale když teda je, tak že přijedou také. V něčem ale ta letošní Silvestrovská Pecka přece jen jiná byla. Tentokrát totiž přišel Charlie téměř k hotovému: rodičové se snažili zateplit topením chatu už od dopoledne, švára Pepan s "Delegací" Lenčou mu přivezli suda s výčepem, já hudbu a Vendelín zesák na bedny, které jsou na Pecce už od léta. Takže Charlie mohl vyjímečně vynechat předakční stres a s výjimkou zapojení chladícího zařízení, které bylo ale úplně zbytečné (nepředbíhejme;-), vlastně nemusel nic než se bavit...
Silvestrovské osazenstvo
Hned na začátku se sluší napsat, že Silvestrovská Pecka byla letos velmi komorní. V nejlepším případě se nás totiž na chatě sešlo deset. Neplachovičáci totiž organizovali "konkurenční" akci, ale protože Charlie vlastně nic neorganizoval, tak vlastně o žádnou konkurenci nešlo;-) Jako první se na Pecce objevila Charlieho rodinka, jenže ty jsme neměli nárok kromě Pana Romana vůbec zaznamenat. Ano, Pan Roman tady byl jako druhý hned po Charliem. Původně jsem s ním byl sice domluven, že mne vyzvedne na nádraží ve Staré Páce, ale byl na místě tak brzy, že se mi ho zželelo a poslal jsem jej rovnou na místo činu. Konečně stejně pro mne později v pět hodin s Charliem nakonec i přes značnou nesjízdnost cesty dojeli do Borovnice. Už tam jsem sice zhodnotil, že Ótrava na Podkrkonoší co se týče romantiky nemá, ale sněhem zcela vyjímečně ano. Rozmazlen téměř metrovou nadílkou z domova mne zdejší půlmetr sněhu nechává zcela chladným. Jen je tady o poznání chladněji. Inu, Krkonoše.
Na parkovišti pod chatou se mezitím objevil Vendelín s Évikem - ano, oním staronovým (pro nás novým) objevem z Brna. V domnění, že na chatě nás očekávají další lidé vyrážím nahoru, abych se nakonec přivítal pouze s prázdným stavením. Ale jak jsem se na něj těšil! Do celkového seznamu nám už chybí pouze Rudolf, který se přiřití za okamžik a Peťa Dušků s kolegou, kteří nás navštíví později večer - přinesou ferneta a vypijí kafe, poáč služebně. Roztomilé;-) Na samotného silvestra pak ještě dorazí Pšenda s Martinem Beranovým, přivezou novou mízu do docházející zásoby jídla, a Fünf s Jůlií, kteří spáchají vynikající gulášek a vůbec potěší svou přítomností. Měla přijet ještě Kačenka Řeháková, jenže poáč není schizofrenní, řešila dilema, zda Neplachov či Pecka tak dlouho, až k nám nepřijela;-)
Předsilvestrovská příprava na přípravu
Jak jsem již napsal, úkolů nebylo pro začátek mnoho, pročež jsme začali panáčkem a Charlie nás následně přece jen tradičně zaúkoloval. Já projevil nebývalou neschopnost v hledání čehokoli (a to mne Charlie úkoloval, protože věděl, že já to tady přece znám nejlépe) a nakonec si mne zcela přirozeně dobírali všichni. Aspoň, že garage jsem dokázal bez problémů zamknout. Pustili jsme se do přívodu elektřiny k chladícímu zařízení u sudu, což byl sice trochu problém, ale nakonec všichni vzali na vědomí, že koupelna nepůjde zavřít, takže "...keď puojde niekto cikať, hej, rozsvieti svetlo a my ostatny vieme, že je obsadené..." Ve spolupráci s Rudolfem pak instalaci přívodu dotáhli k naprosté dokonalosti a někdy po sedmé hodině jsme mohli zažehnout pípu. Pointou celé instalace je, že vzhledem k teplotě v předsíni se chladič nerozjel ani jednou! Tedy s čestnou výjimkou zásahu Charlieho, kterému to bylo líto. Na silvestra by dokonce nebylo od věci, kdyby chladič dokázal i topit, poáč pivo už bylo snad z desátého sudu, pardon, schodu.
A jdeme pařit! Tak nějak jsme si to původně představovali určitě všichni, ale každý přece jen jinak. Začali jsme kalíškem, pak kartami a u nich jsme ze srandy šišlali tak dlouho, že vysychalo hodně rychle a také bránice dostávaly co proto. Zejména Rudolfův výkon musím vyzdvihnout a ocenit, poáč něco takového se jen tak neslyší. Do toho panRomanovy xichty a frky, no prostě paráda! V devět hodin se objevila neomylná policejní paže s fernetem ve dveřích. Ano Peťa Dušků se při noční zásahové akci po hlášce objevil i u nás. Razie byla důsledná a kromě Rudolfa jsme prošli perlustrací s odřenýma ušima všichni. Jen houšť takových návštěv! Všechno kolem začalo umírat snad někdy kolem jedenácté (???) hodiny. Kromě mne a Charlieho, kteréžto dva pohunky paření nepřecházelo. K tomu volume doprava a Charlieho hláška, že tady se paří a kdo chce spát, ať jde nahoru (kde ovšem nebylo zrovna nejtepleji), zadělávalo na problém. Nakonec nás někdy po půlnoci spáči přece jen přemluvili a my se přesunuli i s aparaturou o patro výš, kde jsme pobyli až do (snad?) tří hodin, kdy jsme se dokonale vykalili a dokonce jsme stačili i poklábosit. Já zalehnul v místě, Charlie se snesl o patro níže.
Konečně je tady!
Ráno je tady! Vzbudit mne přicházejí až někdy po desáté hodině a to stylově - zapnutím jukeboxu a volume doprava, medvěd z postele ven! To už Rudolf dávno zajel pro menáž do hypermarketu na Pecku a než jsem se skutálel po schodoch dolů, bylo už skoro po něm. Ale přece jen mám kamarády a něco mi nechali. Dopoledne je takové celé olezlé, stejně jako já. Nějak se mi nechce startovat, ale do piva (mimochodem, plznička, to jsem ještě neřek?) se pouštím až po Rudolfovi. A jedééém!
Řekněte prdel!
Proč? Protože Schmitzer se stals touhle svou skladbou jednoznačně hitem Silvestrovské Pecky. Dokonce jsme dali za úkol každému, kdo si chce pustit v jukeboxu nějaké cédéčko, aby začal Prdelí. A toho jsme se striktně drželi až do Nového roku.
Během odpoledne (ještě za světla) přijíždějí Martin Beranů a Pšenda. Oba coby Kevini, tedy bez půlek. Dovážejí další všemi oblíbené cukroví a dobrou náladu. Hlavně Pšenda se snaží hodně rychle zaujmout předem dobyté pozice a první se stává poprepínaným;-)
Jak jste asi pochopili, všechny předchozí fotky byly pořízeny až na silvestra. Posledními přijezživšími se totiž stávají navečer Jůlie s Fünfem. Samozřejmě nesmím zapomenout na Teddyho, který se stávám našim silvestrovským maskotem a druhým zvířecím společníkem (hned po mě;-). Okamžitě se pouštějí do vaření guláše a zároveň příjemné provokace našich chuťových buněk. Kdo to má ale vydržet!?
Jediným mým vzdálením z chaty se nakonec stává návštěva v táboře, kam vyrážíme s Charliem, Marťasem a meruňkou. Naštěstí správcům právě přijela návštěva, takže naše trochu obávané zakysnutí nehrozí. Popřáli jsme vše NEJ a přesunuli se zpět do našich pozic. Takže žádný výlet, žádný hrad, žádné pádovody. Chlastat se bude!
...vlastně nejen to. O zábavu jde přece především! Takže nasazujeme oblíbené karty, které opět nezklamaly a drží nás ve hře hodně dlouho. Až teprve někdy po desáté hodině (to už si ale třeba, nechci práskat, Rudolf, Marťas i Pšenda dali chlastpauzu v posteli) přichází krize a kdosi navrhuje, tuším, že jsem to byl já, že bychom tedy mohli klidbě půlnoc lehce přeposunout do tohohle roku. Sice jsme si odhlasovali v poměru osm ku dvěma, že ten rok byl celkem úspěšný, ale především Charlie se na ten nový těšil přímo extrémně. Než se však někdo rozhoupal a zašel pro šáňo, krize všechny přešla a diskuze na téma starého a nového roku nám nakonec vydržela až do půlnoci.
Půlnoční přípitek
A je to tady! Obouváme se, bereme sekty a vyrážíme před chatu. Někteří z nás ještě využívají chvíli před tím než se zblázní všichni a telefonujeme rodinám, což třeba zrovna u Rudolfa nebyl dobrý nápad, ale co už;-)) Odpočítávání je tady, chvíle dojetí, soukromých a nahlas nevyřčených slibů, tichá vzpomínka na všechny, se kterými bych teď taky chtěl být, ale z různých důvodů to nejde a nakonec optimismus, s jakým se má vstupovat do nového roku. Ano, ještě chvíli budeme vpisovat do formulářů číslovku 5, ale budeme myslet už ten nový - pochopitelně lepší rok. Docela jsme venku postáli dlouho a to je dobře. Skoukli a sposlouchali jsme bombardování v okolí a pak opět zpátky ke kartám. Ty nás držely až tak někdy do dvou hodin, kdy postupně odpadáme do spálova. Charlie toho asi ráno vědět moc nebude a docela budu obdivovat, jestli vyrazí na plánované lyže.
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Říká se. Někteří lidé razí myšlenku, že je třeba sportovat, vstávají brzy ráno a mizí (asi?) do Rokytnice na první letošní lyžovačku. Pak jsou lidé, kteří se chtějí vyspat (opět v souvislosti s pověrou), aby zjistili, že se jim stejně toho spánku v dnešní hektické době nebude dostávat. Jsem ve skupině "B." Společně ještě s Évikem, Jůlií, Panem Romanem, Teddym a Vendelínem. Jůlie se pouští poctivě do studia, my ostatní se pomalu probíráme k životu a během dopoledne se nám postupně společnými silami daří kultivovat vnitro chaty do původního stavu. Évik se napříč svému loňskému slibu, že se nádobí tady ani nedotkne, jímá špongie a pouští se do nádobí. Ostatní ji asistujeme a zároveň tiše doufáme, že ji to přejde až u posledního talíře, což nakonec klapne. V chatě pak zavládne příjemná sváteční náladka, kterou se nesnažíme zbytečně rozrušovat. Jen guláš se snažíme pro lyžníky přihřát.
Jako první odjíždějí Évik s Vendelínem. Dokonce ještě dříve než přijíždí skupina A z lyžovačky. Před druhou hodinou pak přijíždějí lyžníci a pro změnu odjíždím já s panem Romanem, kterým mne opět odváží na vlak do Borovnice. Ani se mi nechce, ale je třeba. Ostatní pak obědvají oběd (druhý den je guláš vždycky lepší!) a po něm se pouštějí do úklidu. Charlie dokonce uvažoval, že by zůstal až do pondělka, jenže ostatní nasadili takové uklízecí tempo, že ještě před setměním už nebylo o čem všichni odjíždějí. Aspoň tak o tom referoval Charlie.
A je konec Pecky a zároveň začátek nového roku. Jaký bude teď nevíme, ale víme, že Pecka byla milá, taková komorní, přátelská a pohodová. A o to šlo...
-md-06.01.06
... a ještě pár fotek, co nám zbylo...
