SILVESTR 2001
od 28. prosince 2001 do 1. ledna 2002

Pozvánka

- úvod -

      Pracovní povinnostě zabránily mémo brzkému příjezdu na Pecku, tudíž přijíždím až v sobotu 29. prosince v jednu hodinu odpoledne. Mám za sebou pohodovou cestu vlakem, kterou mi neskutečně zpříjemnili na jejím začátku nádherným západem měsíce a spánkem a na jejím konci famózní zimní zasněženou krajinou. Vůbec mi nevadilo, že se vlak škrábal do kopců maximálně třicítkou. Naopak jsem byl nadšen, že jsem jízdu sněhovým koridorem absolvoval až do konce bez problémů. Taky bylo fajn, že cestovalo jen minimum lidí. Pecku tedy začínám sledovat od sobotního odpoledne, kdy se mé nohy zabořily do půlmetrové vrstvy sněhu na nádraží v Borovnici...

Sobota

      V Borovnici kydá sníh. V sedle nad nádražím chvíli uvažuji, zda nepřezuji na lyže. Cesta je nasněžená, uplužená a štěrkem nezasypaná. Nakonec se rozhoduji, že za mne rozhodne zkratka: bude-li, nenazouvám, nebude-li, jedéém. Byla. Sic po ní dnes ještě nikdo nešel, ale vrstva sněhu je v pohodě. Příjemná procházka až na mé lyže na mém rameni. V polovině zkratka křižuje cestu a mám pocit, že po mě někdo huláká. Fakt! Zipp s Danou mi šli naproti! Být o něco rychlejší, minuli bychom se. Mám příjemný doprovod a k tomu i nosiče lyží, paráda;-)))
      Na chatě se vítám jen s pár lidmi a zjišťuji, že zbytek lyžaří v Rokytnici. "Tak si dáme něco na vypálení červa, ne?" To docela potřebuju, poáč po dvou dnech přechozeného nachlazení ještě stále nejsem OK. Tož dáme jednu, dvě, tři, ... Jejda, nějak se nám to rozpovídalo! Zbytek lidí přijíždí v podstatě za chvilku. Nějak ty tři hodiny podivuhodně utekly. Lyžníci jsou navýsost s lyžovačkou spokojeni. Máme slušnou kecavou a tak nám Konvískův, Lenčo-Pepčin i Dano-Zippův odjezd přišel nějak rychlý. Zůstalo nás nějak podivuhodně málo. Vyčerpáním dokonce odpadáme po desáté hodině. Však je třeba na zítra opět moře sil!

Neděle

      "Není trochu úchylné vstávat v šest ráno?" Je i není. V Krkonoších se přivstání rozhodně hodí. LeV, Charlie, Fünf a já máme zaručený odvoz Renaultem tam. Zpátky to bude horší: "To se nějak sfoukne." V šest jsme ještě koukali na měsíc. V osm se už rozednilo a zatáhlo. Nemám brejle a začalo hustě sněžit. To si teda užiju. Kupujeme permice na dvě hodiny za sedmdesát. Slušná cena. Jedu se sympatickou slečnou Jitkou nahoru do mlhy. V Krkonoších potažmo na Studenově jsem poprvé v životě a z mlhy moc velkou radost nemám. Nahoře se loučíme (musím uznat, že to byla nejpříjemnější a nejrychlejší cesta nahoru ze všech!) a každý míříme svou "střední rychlostí" z kopce dolů. Teda já hodně "nižší střední", poáč ta včerejší slivka a neznámý terén s hustým sněžením se mnou pěkně balancují. Sakra, kde jsou mé schopnosti z Pusteven!?
      V deset hodin se s ostatními scházíme v bufetu. S podivem se dovídám, že jsem byl pomalejší o pouhou jednu jízdu. Oči plné sněhu si jdou rády odpočinout. U druhého pivka na nás padá slušná únava. Proč taky ne? Jenže zvedat se nám nechce a i přes astronomické ceny povídáme až do jedné hodiny odpoledne. Venku téměř bez přestání kydá. Charlie "zajišťuje" s Kačenkou bláhova Focuse k odvozu zpět a vyrážíme na svah. Lidí na svahu poměrně dost přibylo. Dávám s ostatními jednu jízdu, po které se pod svahem objevuje Lukas s Kačenkou. Zatímco Kačenka jde lyžovat, já jdu s Lukasem na pokec a nějaký ten sfařák (za 25Kč 1,6?dl - nekup to!) a nejedno pivo. Ostatní se vylyžují do sytosti a kolem čtvrté hodiny přicházejí za námi. Po chvíli se s námi "nerada" loučí obsluha bufetu (Fakt Krkonoše nemám rád!) a rozdělujeme se na dvě skupiny. S Lukasem, Kačenkou a LVem jedeme na Pecku, zatímco Charlie s Fünfem míří na pivo do Rokytnice.
      "Tak teda jako Lukas pro nás přijede!" Ani nevím, zda tam byl otazník či spíš fünfova ožralost, ale Lukas se po zkušenostech z jízdy zpět na Pecku netváří nijak nadšeně na další cestu do hor. Konvísek se zdržel v zácpě kdesi u Páky a nakonec se pro převoz zbytku postará Ála s právě dorazivším Konvískem. Mají to ti dva ale štěstí! My jdeme ve čtyřech na návštěvu za Davidem Markem. Ano, onen neplánovaný návštěvník předposledního (jarního) Svojanova a blahův šéf zároveň, má chajdu na Pecce. Chvíli hledáme, abychom z úspěchem zaparkovaného Rangera našli. Čas ulítl jako nic. Kolem deváté se vracíme na chatu, kde je slušně rozpařená společnost, do které vpadá později ještě Manťas a zbývající lyžníci. Spát se jde snad kolem třetí ráno.

Silvestr I.

      "Ne! To fakt není zdravé! Vstávat v šest na lyže! Ne!!!" Docela by mne zajímalo, kolik lidí si tohle řeklo. Jen Lukas se ventiloval nahlas. Vůbec se mu to nelíbilo. I přesto naše posádka vyráží na cestu jako první. V Jilemnici přikupujeme v České pekárně "skvělého" moučného a hlavně "čerstvého" kapra, mléko a hlavně medovinu. Nevím, kdo ten nápad dostal, ale nebyl vůbec špatný! Na horní parkoviště jsme focuse trochu dodrncali a v osm jsme už skutečně stáli připraveni na spuštění vleků. S počasím se situace odvíjela velmi podobně jako včera. Jen hustota sněžení byla přece jen o trochu nižší. Vyjíždíme nahoru a jedéém! Fantastická jízda! Svah je dneska upravený na jedničku s hvězdičkou. První polovina je slušně prudká, spodní je akorát na broušení carvingových oblouků. Ano, teprve dneska jsem viděl svah a dokonce i protější svahy! Jedním slovem paráda. Zatímco včera jsme stihli sedm jízd za dvě hodiny, dnes jich bylo plných jedenáct.
      V deset hodin jsme šli opět sednout do bufetu. Tedy přesně řečeno, Lukas s Kačenkou tam seděli už drahnou chvíli, poáč si Kačenka při třetí jízdě vyhodila nepříjemně rameno. Na ambulanci ji potěšili, že je ruka jen namožená, přesto raději doporučili naprostý klid. Kolem poledne jsme se s druhou posádkou rozloučili a odjížděli dolů do Rokytnice. Na náměstí nás čekal se svou otevřenou náručí místní supermarket "Český maloobchod." Přátelé, zažili jsme comeback socialismu! Už banány za neskutečných 15 Kč za kilo připomínali všechno možné svou černohnědou barvou, jen ne samy sebe. Pak tam měli ještě tři natlučená jablka a dva pomeranče černo-bůhvíjaké barvy za dvacet osm. První jakost jako vyšitá. Tak to bylo celé oddělení ovoce. Pro co jsme sem vlastně přišli? Aha: máslo - měli a dokonce dva druhy! Od každého po dvou kusech! Prošli jsme plynule kolem zelených kečupů a přesunuli se k mrazícím boxům. Dva byly zcela prázdné a aby to nevypadalo blbě, dali vše mražené od nanuků přes ryby a zeleninu k masu do kupy a patřičně vše promíchali. Jen kuřata nějak nebyla. Co už. Jdeme na rýži. Nic. Jen ta od strýčka Bense. Pro dvacet lidí? Blbost.
      "Lukasu, vrať to máslo, jdeme jinam!" Procházíme kolem spících pan, které jsou naprosto inertní vůči jakýmkoli poznámkám a odcházíme ven. Škoda, že nepozvaly naše milé žluté stánkaře dovnitř. Určitě by se jim podařilo prázdné regály čímsi naplnit. Fakt to byla pořádná haluz. V Rokytnici jsme měli smůlu i v místní "zelenině" a raději jsme jeli dále: "Prosímvás, je tady nějaký otevřený obchod?" Ptáme se v Jilemnici človíčka, který jde evidentně z náměstí. "Hmm, na náměstí nic," povídá, "Ale zkuste to támhle!" Dík. Nic. Chvíli popojíždíme: "To není možný, že na náměstí nic není!" A už na něm parkujeme. Uprostřed náměstí stojí obrovský pětimetrový ledový Krakonoš a v obchodě se dozvídáme i autora a dobu realizace: 3 podvečery! Jo, ty obchody tam byly otevřené tři... Sedáme do auta a jedeme na Pecku. Cestou popíjíme druhou medovinu a Lukas stále víc prudí, že by taky rád. V Horkách je naštěstí otevřený obchod a tak mohou Kačenka s Pavlem vklidu přikoupit další čtyři půllitry. Lukas je v pohodě, my ostatní příjemně cinknutí.
      "Čtyřikrát jsem byl v životě v Krkonoších a čtyřikrát mi v té mlze mohli klidně tvrdit, že jsem třeba v Alpách. Vždy jsem viděl prt. Ani dnes tomu nebylo jinak. A teď v Borovnici se otočím a, kua, mě fakt může urvat!!! V Krkonoších teď musí být nádherně, kua!!!" Jdeme se aspoň vybláznit a "zaběhat si" do metrového panenského sněhu. Jsme už jen kousek nad chatou.
      Po návratu na chatu začínáme vařit oběd, vodu do vany atakdále. Vše je akorát připravené v okamžiku, kdy přijíždí druhá skupina lyžníků. Venku se setmělo a nám začíná ta správná silvestrovská noc. Zkoušíme Macháčka, karty, pak vykládáme, paříme a tančíme na hudbu a ... ... a nakonec jsme málem zapinkali půlnoc! Ven jsme vyrazili až pár desítek sekund po půlnoci, znovu jsme si odpočítali půlnoc, bouchli šampusy a sami sobě tak vlastně dokázali onu pomíjivost okamžiku. Vrátili jsme se nahoru do pařeniště a báječně ulítli na muzice.
      Ano, muzika. K Silvestru se vztahuje ještě jedna báječná příhoda. Nepodchytili ji zdaleka všichni, ale ti, kteří šli ven kouřit nebo třeba jen tak na záchod, nestačili koukat. Před chatou se zasněně koukal Konvísek s Pavlínkou na úplněk a Pavlínka k tomu báječně zazpívala árii z Rusalky! Radost až na kost a zasloužený aplaus na závěr. Tak to na Pecce ještě nebylo! Pavlínka byla naprosto božská.

Nový rok

      Charlie, 5, LeV a nevímkdoještě odjíždějí opět v šest ráno na lyžovačku a vrací se ještě dříve než zbytek chaty začne vstávat. Takže máme poledne a šéfkuchař dnešního dne - Pavlínka - připravuje speciální novoroční gulage. Je skvělý a po jeho zkonzumování se naprostá většina pařících začíná vytrácet. Večer už zůstáváme jen ve čtyřech (LeV, Manťas, Charlie a já) a někde na cestě by měl být Baras. Vykládá se nám naprosto skvěle a barasův příchod kolem deváté je malým bombónkem. "Jsem zvědav, jestli se nám i tentokrát Silvestr povede!" Povedl. Lenka někdy kolem jedenácté bouchla po vypínači v kuchyni, čímž bouchla žárovka a my byli po tmě. Potom co jsme se dohodli, že pojistky netřeba měnit, poáč svařák je možno vařit i nadále (jako důkaz nám posloužila neumlknuvší Metallica a Charlieho ujištění, že Technics nemá záložní generátor implementován). Nemůžete se tak divit, že půlnoc jsme při svíčce nějak nepodchytili a vykládali dále intezivně tak dlouho, že jsme šampus bouchli až o půl druhé. Baras následně doslova padl do lůžka a snad ještě před dopadem usnul. Měl toho chudák za celý den dost.

Středa

      Jsme na úplném konci. Většina přátel už dnes normálně vstávala (Docela by mne zajímalo, zda se šlo do školy, Pavlínko?) do práce a my se mohli konečně dosyta vyspat. Jen Charlie s Barasem plánovali brzký odjezd k lékaři za účelem zneschopnění Charlieho, jenže v osm se "to" nepovedlo a odjeli až po deváté. My jsme zatím kolem poledne vstali, navařili a začali lehce uklízet pařeniště. Ppoommaalluu, ale intenzivně. Před čtvrtou odvážíme Manťase s Lenčou na vlak (do Brna jeden za 152 - se Z kartou - a druhý za 250 - bez!) a s Charliem jdeme douklízet a hlavně sbalit zbytek věcí. Nakonec už za tmy o půl šesté večer chatu s pozdravem opouštíme. Akce definitivně končí.

-md-

- pozvánka -